|
|
Něco je ve vzduchu: Diverzita lišejníkových symbiontů v aeroplanktonu
Veselá, Veronika ; Škaloud, Pavel (vedoucí práce) ; Vančurová, Lucie (oponent)
Lišejníky využívající převážně sexuálního způsobu rozmnožování jsou závislé na dostupnosti jejich symbiontů v okolí. Bez kontaktu vláken klíčící spory se vhodnou symbiotickou řasou nemůže nikdy vzniknout nová lišejníková stélka. Výsledky předchozích prací však přítomnost fotobiontů na lišejníky kolonizovaných substrátech mnohdy zamítají. Cílem této práce bylo vyhodnocení různých typů prostředí (kůra, půda, kámen i umělé substráty) včetně vzduchu coby možných zdrojů symbiotických řas. Pro získání co nepodrobnějšího vhledu do diverzity zelených řas na dlouhodobě studované středočeské lokalitě byl využit Illumina MiSeq metabarcoding ITS2 rDNA regionu doplněný o klasické sekvenování řasové ITS rDNA lišejníkových stélek a morfologická pozorování. Těmito metodami se podařilo získat 1313 OTU a celkem 283 linií na úrovni druhu, z nichž mnoho patřilo k nepopsaným druhům i vyšším taxonomickým jednotkám. Všechny druhy fotobiontů asociující na lokalitě výhradně se sexuálními druhy lišejníků se podařilo nalézt i v okolí lišejníkových stélek. Substrát tak může sloužit jako zdroj symbiotických řas, stejně tak jako vzduch, ve kterém se tyto řasy rovněž vyskytovaly. Mnoho symbiontů asociujících striktně s asexuálními druhy lišejníků se naopak na lokalitě nepodařilo nikdy detekovat mimo lišejníkové stélky....
|
|
|
Systematika zelených kokálních řas tříd Chlorophyceae a Trebouxiophyceae
ŠTENCLOVÁ, Lenka
Aim of the review part is to summarize a current situation in the systematics of the green coccal algae, which were traditionally assembled in only one order: Chlorococcales. Their distribution into the lower taxonomical unites (suborders, families, subfamilies, genera) was based on the classic morphological criteria as shape of the cell and characteristics of the colony. Introduction of molecular methods caused radical changes in our insight to the system of green (not only coccal) algae and green coccal algae were redistributed in two of newly described classes: Chlorophyceae a Trebouxiophyceae. Representatives of individual morphologically delimited families, subfamilies and even genera and species were commonly split in several lineages, often in both of mentioned classes. For the practical part, was chosen two problematical groups of green coccal algae: family Oocystaceae and family Scenedesmaceae - specifically its subfamily Crucigenioideae, which were revised using polyphasic approach. Based on the molecular phylogeny, relevance of some old traditional morphological traits was reevaluated and replaced by newly defined significant characteristics.
|
|
|
Struktura společenstev a diverzita kortikolních řas v mikro- a mesoměřítku
Štifterová, Anna ; Neustupa, Jiří (vedoucí práce) ; Hrčková, Kristýna (oponent)
Tato diplomová práce je zaměřena na studium ekologie společenstev aerofytických sinic a řas. V PR Březina v Českém středohoří bylo na površích borky stromů identifikováno celkem 54 morfotypů kortikolních sinic a řas, čímž byla rozpoznána vysoká diverzita těchto společenstev i v temperátní oblasti. Dominovaly zde kokální zelené řasy, především z třídy Trebouxiophyceae. V rámci studia struktury společenstva jednoho stromu měly na jeho druhové složení největší vliv temporální faktory. Jisté (avšak statisticky neprůkazné) rozdíly v alfa-diverzitě podmiňovala i výška odběrového místa na kmeni a hrubost povrchu borky. Při studiu struktury společenstev kortikolních sinic a řas ve větším měřítku, tedy mezi více stromy v rámci lesa, byl druh hostitelské dřeviny zjištěn coby dominantní faktor působící na druhové složení. Hodnota pH povrchu borky měla také průkazný vliv na druhové složení společenstva a alfa-diverzitu. Obecně vzato, na dřevinách s kyselejším povrchem borky (smrk, olše) bylo nalezeno méně druhů, a to pouze ze skupiny zelených řas. Na dřevinách s vyšším pH borky (buk, jasan, javor) bylo druhové složení nárostů bohatší. Vzhledem k dobré disperzní schopnosti těchto organismů, sledovaný pattern struktury společenstev v daném měřítku napovídá na silné působení deterministických procesů, ve smyslu...
|
|
|
Diverzita zelených řas tvořících lišejníkové symbiotické interakce
Vaiglová, Zuzana ; Škaloud, Pavel (vedoucí práce) ; Štifterová, Anna (oponent)
Tato práce se zabývá zelenými řasami, které jsou v literatuře zmiňovány jako fotobionti lišejníků. Podrobněji se věnuji jednotlivým rodům vývojové větve Chlorophyta ve třídách Ulvophyceae, Trebouxiophyceae a Chlorophyceae. Zabývám se fylogenetickou pozicí rodů, definuji jejich morfologii a zejména analyzuji jejich účast v lišejníkových symbiózách. Srovnávám poznatky založené na tradičních morfologických metodách s údaji z moderních molekulárních studií. Za potvrzené lišejníkové fotobionty považuji rody Trentepohlia, Cephaleuros, Phycopeltis a Dilabifilum ze třídy Ulvophyceae a rody Dictyochloropsis, Chloroidium, Elliptochloris, Coccomyxa, Diplosphaera, Auxenochlorella, Myrmecia, Asterochloris, Trebouxia, Coccobotrys a Leptosira ze třídy Trebouxiophyceae. Řasy Chlorella a Stichococcus nejsou na úrovni rodu dobře definovány, jako fotobionti jsou však často zmiňovány. Prasiola tvoří asociaci s houbovým partnerem, ale povaha jejich soužití není vyjasněná. Lišejníková symbióza rodů Parachloroidium, Pseudochlorella a Gloeocystis nebyla molekulárně potvrzena a vyžaduje další výzkum. Klíčová slova fotobiont, lišejník, zelené řasy, Chlorophyta, diverzita, fylogeneze, Trebouxiophyceae
|
|
|
Porovnání diverzity volně žijících a symbiotických řas u lišejníkových symbióz
Veselá, Veronika ; Škaloud, Pavel (vedoucí práce) ; Vančurová, Lucie (oponent)
Tato práce pojednává o diverzitě volně žijících fotobiontů lišejníků ze třídy Trebouxiophyceae (Chlorophyta). V úvodu je shrnut vývoj pohledu na možnost samostatného života fotobiontů. Hlavní část práce obsahuje seznam rodů fotobiontů lišejníků s jejich popisem, taxonomickým zařazením a rešerší nálezů těchto organismů v publikacích o biodiverzitě volně žijících aerofytických a půdních řas. Součástí práce je i tabulka se známými druhy fotobiontů lišejníků ze třídy Trebouxiophyceae. Klíčová slova: Trebouxiophyceae, Trebouxia, zelené řasy, fotobiont, lišejník, diverzita
|
|
|
Taxonomic position, phylogenetic relationships and metal resistance of green algae dominating in phytoplankton of two acid lakes
Barcyte, Dovile ; Nedbalová, Linda (vedoucí práce) ; Hašler, Petr (oponent)
Cílem této diplomové práce bylo objasnit taxonomické postavení a fylogenetické vztahy planktonních řas dominujících ve dvou kyselých jezerech s vysokou koncentrací kovů (Hromnické jezírko a Plešné jezero, Česká republika) a porovnat tyto izoláty s jinými blízce příbuznými kmeny s důrazem na toleranci k různým toxickým kovům (Cr, Al, Cu, Mn, Zn, Hg). Fylogenetické analýzy ukázaly, že oba kmeny patří k druhu Coccomyxa simplex. Poprvé tak bylo prokázáno, že právě tento druh se může stát dominantní planktonní řasou v extrémním prostředí kyselých jezer se zvýšeným přísunem fosforu. Na základě analýzy 18S rDNA bylo možné v rámci rodu Coccomyxa rozlišit čtyři nezávislé fylogenetické linie, z nichž tři obsahují sladkovodní izoláty z kyselého prostředí. Z různých chemických roztoků byly získány nové kmeny nedávno popsaného druhu Coccomyxa polymorpha. Z testů toxicity vyplynulo, že kmeny druhu Coccomyxa simplex vyizolované z Hromnického jezírka a z Plešného jezera nevykazují zvýšenou odolnost k vysoké koncentraci kovů. V případě hliníku byla reakce kmenů výrazně odlišná, ale nezávisela na koncentraci tohoto kovu v prostředí, odkud byl kmen vyizolován. Schopnost tohoto druhu přežít v extrémním prostředí je pravděpodobně daná jinými faktory, než je zvýšená tolerance k toxickým účinkům kovů. Klíčová slova:...
|
|
|
Diverzita zelených řas tvořících lišejníkové symbiotické interakce
Vaiglová, Zuzana ; Škaloud, Pavel (vedoucí práce) ; Štifterová, Anna (oponent)
Tato práce se zabývá zelenými řasami, které jsou v literatuře zmiňovány jako fotobionti lišejníků. Podrobněji se věnuji jednotlivým rodům vývojové větve Chlorophyta ve třídách Ulvophyceae, Trebouxiophyceae a Chlorophyceae. Zabývám se fylogenetickou pozicí rodů, definuji jejich morfologii a zejména analyzuji jejich účast v lišejníkových symbiózách. Srovnávám poznatky založené na tradičních morfologických metodách s údaji z moderních molekulárních studií. Za potvrzené lišejníkové fotobionty považuji rody Trentepohlia, Cephaleuros, Phycopeltis a Dilabifilum ze třídy Ulvophyceae a rody Dictyochloropsis, Chloroidium, Elliptochloris, Coccomyxa, Diplosphaera, Auxenochlorella, Myrmecia, Asterochloris, Trebouxia, Coccobotrys a Leptosira ze třídy Trebouxiophyceae. Řasy Chlorella a Stichococcus nejsou na úrovni rodu dobře definovány, jako fotobionti jsou však často zmiňovány. Prasiola tvoří asociaci s houbovým partnerem, ale povaha jejich soužití není vyjasněná. Lišejníková symbióza rodů Parachloroidium, Pseudochlorella a Gloeocystis nebyla molekulárně potvrzena a vyžaduje další výzkum. Klíčová slova fotobiont, lišejník, zelené řasy, Chlorophyta, diverzita, fylogeneze, Trebouxiophyceae
|
|
|
Struktura společenstev a diverzita kortikolních řas v mikro- a mesoměřítku
Štifterová, Anna ; Neustupa, Jiří (vedoucí práce) ; Hrčková, Kristýna (oponent)
Tato diplomová práce je zaměřena na studium ekologie společenstev aerofytických sinic a řas. V PR Březina v Českém středohoří bylo na površích borky stromů identifikováno celkem 54 morfotypů kortikolních sinic a řas, čímž byla rozpoznána vysoká diverzita těchto společenstev i v temperátní oblasti. Dominovaly zde kokální zelené řasy, především z třídy Trebouxiophyceae. V rámci studia struktury společenstva jednoho stromu měly na jeho druhové složení největší vliv temporální faktory. Jisté (avšak statisticky neprůkazné) rozdíly v alfa-diverzitě podmiňovala i výška odběrového místa na kmeni a hrubost povrchu borky. Při studiu struktury společenstev kortikolních sinic a řas ve větším měřítku, tedy mezi více stromy v rámci lesa, byl druh hostitelské dřeviny zjištěn coby dominantní faktor působící na druhové složení. Hodnota pH povrchu borky měla také průkazný vliv na druhové složení společenstva a alfa-diverzitu. Obecně vzato, na dřevinách s kyselejším povrchem borky (smrk, olše) bylo nalezeno méně druhů, a to pouze ze skupiny zelených řas. Na dřevinách s vyšším pH borky (buk, jasan, javor) bylo druhové složení nárostů bohatší. Vzhledem k dobré disperzní schopnosti těchto organismů, sledovaný pattern struktury společenstev v daném měřítku napovídá na silné působení deterministických procesů, ve smyslu...
|
|
|
Diverzita fotobiontů ve stélkách lišejníků rodu Stereocaulon (Lecanoromycetes, Ascomycota)
Vančurová, Lucie ; Škaloud, Pavel (vedoucí práce) ; Peksa, Ondřej (oponent)
Tato práce se zabývá diverzitou fotobiontů lišejníků a jejich vztahem k mykobiontům a podmínkám prostředí. Za cíl si klade zmapovat diverzitu fotobiontů lišejníků rodu Stereocaulon, která byla do této chvíle v porovnání s příbuznými lišejníky Cladonia a Lepraria studována jen velmi málo. Zkoumáno bylo celkem 92 položek náležících k dvanácti druhům rodu Stereocaulon pocházejících ze čtyř kontinentů, z nadmořských výšek od 50 do 2 900 m n. m. a z celé řady přírodních i umělých substrátů. Fylogenetické analýzy byly prováděny na základě sekvencí ITS rDNA, genu pro aktin typu I, 18S rDNA a rbcL. Ve stélkách lišejníků rodu Stereocaulon byli nalezeni fotobionti náležící ke dvěma nepříbuzným rodům v rámci třídy Trebouxiophyceae: Asterochloris a Chloroidium. Zatímco Asterochloris je jedním z nejčastějších fotobiontů lišejníků, Chloroidium bylo dosud jako fotobiont zaznamenáno poměrně vzácně. Určujícím faktorem pro jeho výskyt se zdá být obsah těžkých kovů v substrátu. Na ostrově La Palma (Kanárské ostrovy) byla objevena nová linie sesterská k rodu Asterochloris, naopak se zde nevyskytovala žádná z hojných a celosvětově rozšířených linií tohoto rodu. Ze zbývajících dvaceti linií rodu Asterochloris, byli fotobionti lišejníků rodu Stereocaulon zaznamenáni ve dvanácti, ale převážně patřili k druhu A. irregularis. Rovněž...
|
host ::
RSS.